Společnost se uzavírá a mnoho starých lidí žije v domech, kde už se sousedé ani neznají. Bez pomoci tam vězí zapomenuti a osamělí. Sociální služby by je měly umět zachytit a vyvést z izolace. Jak se to daří v Městské části Praha 5, nám popsal tamní radní pro sociální oblast a bezpečnost ve společnosti Petr Lachnit (ANO). Podle něj ale senioři často netuší, jaké služby město nabízí a těžko se jim vysvětluje, co která vlastně obnáší. Pomohla by reklamní kampaň ministerstva práce, která by veřejnosti neznámé pojmy vysvětlovala, míní radní.
Poskytujeme služby nejen pro seniory, které jsou málo dostupné a zároveň vyhledávané, vysvětluje radní pro sociální oblast Petr Lachnit. Foto: Archiv
Jak se máme dívat na sociální služby a sociální pomoc očima 21. století? Jak vůbec vnímáte slovo sociální a jak se to projevuje ve Vaší práci v městské části Prahy 5?
Setkávám se s tím, že slovo sociální se v očích lidí pejorativně mění ve slovo chudý. Je to ke škodě onoho slova i jeho obsahu. Víte, dokázali bychom říci, že Facebook, který je sociální sítí, je sítí chudých, nebo pro chudé? Určitě ne. Je to společenská síť. Má umožnit lidem, aby se vzájemně spojovali. Musíme si uvědomit, že lidi hledají lidi. Hledají je ve společnosti. Musíme se vrátit k pravému původnímu smyslu slova sociální a tím je společnost. Sociální prvek v životě obce, v životě jakékoliv municipality, je jedním ze základních potřeb občanů – ať už je to úklid veřejných prostranství, školy, či opravdu úzce sociální oblast a bydlení. Musíme bojovat s předsudky a s vžitým a naprosto hloupým výkladem slova sociální.
Které skupiny občanů mají největší problém právě se zapojením do života společnosti. Komu je třeba s udržením sociálních kontaktů nejvíce pomáhat?
U nás v Praze 5 jsou takovou největší skupinou senioři. Z našich 80 tisíc občanů tvoří takřka 20 tisíc lidé starší 60ti let a ti potřebují naši pomoc. Neříkám, že všichni a teď. Otázkou ovšem je, zda vůbec vědí, že obec je tu pro ně, že jim tyto služby může nabídnout. Bohužel, společnost se uzavírá, mění se životní rytmus, životní návyky. Podívejte se jenom, kolik se pronajímá bytů. A dnes naše sociální služba, nebo i náš sociální odbor velmi obtížně vyhledávají seniory, kteří mají problémy. Nedozví se o něm proto, že starý člověk velmi často žije sám, nemá sousedy, kteří by ho znali, v domě se střídají podnájemníci, nikdo ho nezná a on nezná je. Domy jsou neprodyšně uzavřeny, což na jednu stranu chápu, ale dovnitř se s obtížemi dostává pošťák, neřku-li někdo další. Takže, když je senior v úzkých nikdo se to ani nedozví. Snažíme se o to, aby senioři o obci věděli, aby věděli o našich sociálních službách, aby se k nám mohli dostat a komunikovat s námi. Nechceme, aby v takové sociální izolaci zůstali „uvězněni“.
Senioři mají obrovský zájem o cvičení, ať jógy, tai-chi, či zdravotní gymnastiky. Na obrázku zrovna cvičí jógu.
Jaké jsou nejčastější důsledky sociální izolace seniorů?
Důsledky nejsou jenom sociální. Uzavřenost seniorů, kteří nemají kontakt se společenským prostředím a zůstávají opuštěni, má dopady i na jejich zdraví, zejména na psychiku. Více problémů, než ekonomická situace, přináší seniorům právě osamění, které je jako rakovina, rozleze se všude.
To ostatně vychází i v průzkumech mezi seniory. Jakým způsobem se je tedy snažíte dostat z izolace?
Máme sociální odbor, který poskytuje služby občanům podle zákona, a pak máme zřízenou příspěvkovou organizaci – Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 – která poskytuje základní sociální služby, počínaje pečovatelskou službou, odlehčovacími pobytovými službami a dále poskytuje i služby, které dříve byli sociálními či zdravotnickými. Jedná se o zlevněné zdravotní masáže či pedikúry pro seniory a o provoz dětských jeslí. Poskytujeme tak málo dostupné a zároveň vyhledávané služby pro seniory a rodiny s těmi nejmenšími dětmi. Naše centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 postupně vybudovalo i dvě komunitní centra, Prádelnu a Louku. Tato komunitní centra fungují převážně pro seniory a snaží se, aby si návštěvníci-senioři zajišťovali své aktivity komunitně – sami. Učí se například na počítačích, učí se jazyky, věnují se józe a gymnastice, jsou všestranní. V řadě případů jsou lektory zase také senioři. Učíme a trénujeme paměť, na workshopech senioři diskutují, zlepšují se jejich technické dovednosti a to vše pomáhá udržovat jejich psychiku a pozitivní mysl. Je třeba však říci, že ani my nedokážeme uspokojit zvyšující se poptávku seniorů po cvičení, ať jógy, tai-chi, či zdravotní gymnastiky.
Komunitní centra se stala místy přirozeného setkávání seniorů, kteří se snaží nebýt sami a překonat ostych ze společenských kontaktů. Přihlásí se třeba na jazykový kurz, ale najednou zjistíme, že po jeho skončení zůstanou v komunitním centru, navazují další kontakty a aktivity, nachází si zde svou společnost. A to je vlastně základem našeho snažení. Ani v době v letních prázdnin nezůstávají senioři sami, jezdíme s nimi na výlety. Podporujeme mezigenerační vztahy, takže na výlety s námi jezdí i děti a komunita se rozrůstá.
Naši sociální pracovníci i další zaměstnanci Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5, se snaží oslovit starší spoluobčany nejen letáky a články, ale i osobně na ulicích, v obchodech, a snaží se jim předat informace o našich službách. Zjišťujeme, že řada starších občanů žije v jakémsi informačním embargu. Ne všichni mají peníze nazbyt, aby si např. kupovali denní tisk. Velká část jich neumí používat internet. Dostávají se do izolace. Proto učíme naše seniory zdarma na PC, učíme je využívat internet i Facebook, být v kontaktu se světem. Jsme přesvědčeni, že odbourat „počítačovou negramotnost“ u seniorů, znamená zbavit je izolace a osamocení. Senioři chtějí komunikovat se svými dětmi, vnuky, učí se používat Skype, email a chtějí se jim vyrovnat. Mnohdy jsou i dovednější a šikovnější než oni.
Oblibu si získal petangue, na obrázku před komunitním centrem Prádelna.
Můžete odhadnout, kolik seniorů z toho celkového počtu dvaceti tisíc, kteří žijí v Praze 5, dokážete svými aktivitami oslovit?
Mohu to demonstrovat na skutečných číslech, zbytek by byly mé odhady. Zavedli jsme projekt zlevněného plavání pro seniory ve dvou plaveckých bazénech – v radlickém SK Motorlet a v Aquaparku na Barrandově. Za rok fungování této aktivity v radlickém bazénu SK Motorlet vydal náš sociální odbor 903 slevových karet seniorům a za první měsíc fungování podobné akce v Aquaparku Barrandov je jich vydáno už 1.224. Předpokládáme, že čísla porostou. Odhaduji, že jsme schopni aktivně komunikovat se skupinou až 2.500 našich seniorů. Zbytek se snažíme podchytit jinými cestami, jak jsem je před chvílí popisoval. Není to jednoduché, ale nezbytné.
Starší člověk má obvykle pohybové potíže. Je pro něho obrovským problémem někam se přemístit, často by rád některé aktivity absolvoval, ale neumí se tam sám dopravit. Máte pro ně nějakou službu, která by jim v tom pomohla?
Máme. Jmenuje se Taxík Maxík, a byla zavedena díky Nadaci Charty 77 před více než rokem, kdy jsme dostali osmimístné vozidlo se speciální úpravou pro osoby zdravotně hendikepované. Můžeme vézt vícero klientů s kompenzačními pomůckami, dokonce i dva vozíčkáře. Služba je zařazena jako fakultativní služba do systému pečovatelských služeb. Umožňujeme klientům Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 (pro něž je tato služba určena) hodinovou jízdu po Praze za 60 korun. Je to služba velmi vítaná a oblíbená. Řidič našeho „taxíku“ denně absolvuje 12 až 13 jízd. Lidé se již dokáží sdružovat, takže veze najednou třeba dva, tři seniory. Není to jen cesta k lékaři, do lékárny, je to i cesta na výlet, za zábavou, nebo například právě do komunitních center. Vidíme, že zvýhodněná seniorská přeprava je jedním z důležitých momentů sociálních služeb budoucích let. Vždy však záleží na jejím finančním zajištění. Je nutné, aby si této oblasti všímaly i příslušné státní orgány a pokusily se jí nějakým způsobem řešit či dotovat, aby se zmenšovala sociální izolace seniorů.
Slyším vlastně od vás, že u aktivit, jako je plavání nebo doprava, držíte princip, že si senior vždy přispěje nějakou částkou, která je pro něj únosná, ale bez ní to nejde …
Máme některé aktivity, které jsou bezplatné, například ony počítačové kurzy. U jazykových kurzů studenti staršího věku přispívají drobnými částkami lektorovi.
Seniorské Vánoce v komunitním centru Prádelna.
Jaké překážky stojí v cestě seniorů k využívání služeb, které nabízíte?
Na straně seniorů je to neznalost sociálních služeb. Obecně si nedokáží nejen senioři, ale i lidé v produktivním věku, správně dosadit za slova domov pro seniory, pečovatelská služba, ošetřovatelská péče apod., obsah. Často netuší, o jakou službu se jedná. Vysvětluje se jim to velmi obtížně, zejména u pečovatelské služby. Tady by mohlo ministerstvo práce věnovat prostor reklamní kampani, která by tyto pojmy širší veřejnosti vysvětlovala. Někdy se setkáváme s tím, že když je nabízena pečovatelská služba některým aktivním seniorům, urazí se, protože mají pocit, je určena jenom pro nemohoucí.
A které byste zmínil legislativní, finanční či organizační překážky?
Obecně sociální služby v celém Česku nejvíce omezuje nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, protože práce v této oblasti opravdu není lehká. Pracovní podmínky se i díky zvýšeným mzdovým tarifům zlepšily, ale není to všechno. Překvapuje mě, že máme mnoho absolventů škol se sociálním nebo zdravotním zaměřením a přitom do praxe jich míří čím dál tím méně. Nejsem odborník v této oblasti, ale kladu si otázku, jak vlastně v těch školách učí. Jak motivují studenty pro jejich budoucí obor? Jak je seznamují s praxí, aby pak nebyli rozčarovaní?
Čím byste mohl nalákat zájemce, aby šel pracovat k vám do oblasti sociálních služeb?
Finance to asi nebudou. Možná by to byl úsměv lidí, jímž pomáhají. Nic nestojí, ale ani si ho nikdo nekoupí. Když těch úsměvů za ten den sesbírají větší počet, tak jsou vlastně strašně bohatí.
Zvyšovat „počítačovou negramotnost“ u seniorů, znamená zbavit je izolace a osamocení, je přesvědčen Petr Lachnit.
Je nějaký projekt, který je vaším snem a jenž byste rád v Praze 5 uskutečnil?
Pociťuji historický handicap Prahy 5, kterým je nevybavenost byty zvláštního určení, jednoduše řečeno, chybí nám domy s pečovatelskou službou. V současné době děláme maximum pro to, aby se několik takových projektů uskutečnilo. Doufám, že po říjnových komunálních volbách budou na zdejší radnici politici, kteří budou v těchto plánech pokračovat a nenechají je zahynout. Protože bez těchto bytů zvláštního určení či domů s pečovatelskou službou nevyplníme mezeru v sociálních službách, která tu ještě zůstává.
