V listopadu představí výtvarník Miroslav Pangrác ml. výběr ze své nejnovější tvorby v Galerii Prádelna při Komunitním centru Prádelna v Holečkově ulici.
Popisek: Radní MČ P5 Petr Lachnit zahajuje vernisáž Miroslava Pangráce
„Stane se tak již počtvrté, ale poprvé si výstavu návštěvníci budou moci prohlédnout pouze virtuálně, neboť z důvodů vyhlášených opatření kvůli pandemii je provoz komunitního centra přerušen. Stejně jako pravidelné kurzy pro seniory se tedy i výstavní činnost přesouvá do světa on-line,“ uvádí radní JUDr. Petr Lachnit.
Autor se narodil v Praze jako syn sochaře Miroslava Pangráce. Od útlého věku byl sžit s otcovým ateliérem, kde v pozdějším věku získával zkušenosti ve výtvarném umění. Díky pohybu ve společnosti výtvarníků, neboť malíři, sochaři a grafici jsou četnými rodinnými přáteli, si upevňoval vztah k malbě i sochařskému stojanu. Přesto si však při rozhodování o budoucím zaměstnání prosadil vlastní cestu.
V mládí navštěvoval malířskou školu Heleny Slavíkové – Hruškové v Praze 5, vystudoval SOU nábytkářské pro bytové zařízení. Po absolvování vojenské služby realizoval několik společných výstav s otcem. Pro odlišení své a otcovy tvorby začal používat pseudonym „Grác“. Přestože jeho díla vznikala v ústraní, byl návštěvníkem ateliérů rodinných přátel. Pravidelně vystavoval, byl zván ke kolektivním výstavám, jeho obrazy jsou zastoupeny ve sbírkách v Čechách i cizině, stal se členem Nového Sdružení pražských umělců. V roce 2011 byl zařazen do Slovníku Rakovnických výtvarníků a Artarchivu – informačního systému pro moderní umění. V současné době je spolumajitelem malé firmy, velikou výhodu vidí v možnosti organizovat si čas, aby mohl jeho velkou část věnovat malování.
Ze sochařských děl Pangrácova otce známe především portréty významných osobností, jen namátkou Josefa Zítka na kolonádě v Karlových Varech, reliéfy Eduarda Basse a Jana Drdy na Jiráskově náměstí v Praze, Bedřicha Václavka v Třebíči, Antonína Slavíčka a J. V. Raise v Kameničkách, Karla Čapka v pantheonu Národního muzea, z jiných například figurální tvorbu Lidická žena, instalovanou v Památníku Terezín.
Syn však prosazuje vlastní umělecký směr, od krajin a portrétů přechází až k abstraktní malbě. Mezi používané výtvarné techniky patří jak olejové a akrylové barvy, tak i koláže, tzv. asambláže, zhotovené z vlastních rozřezaných obrazů. Struktury, linie, obrazy inspirované hieroglyfy, symboly života i smrti především zaujmou fascinující, až mystickou hrou barev a vznikají často momentální představou, vnuknutím. Pangrác do maleb minimálně zařazuje figury a portréty. Nebojí se experimentovat a kombinovat, ze spontánně vzniklých struktur a nevšedních tvarů pak dotváří obrazy do finální podoby. Takřka všemi malbami prostupují temné barvy.
Kromě malby se zabývá také plastikou, která bývá provedena v klasických materiálech – sádra, hlína, bronzový odlitek.
„Miroslav Pangrác aka Grác patří k zavedeným umělcům, kteří pravidelně představují část své aktuální tvorby kromě renomovaných galerií také v naší Galerii Prádelna, čehož si osobně velmi vážím. Letošní výstava byla naplánována již počátkem roku, přičemž nikdo v té době netušil, co se bude nyní odehrávat. Nicméně ani v těžkých dobách je třeba nerezignovat na kulturu, neboť přínos umění je právě v takovýchto chvílích zvláště významný. Proto jsem rád, že se Pangrácova výstava uskuteční, byť samozřejmě s ohledem na situaci ve zcela jiné podobě nežli normálně. Autor si expozici sám nainstaluje, a poté ji pracovníci Komunitního centra Prádelna zdokumentují a připraví k prezentaci veřejnosti ve virtuálním světě internetu.
Je to další krok po zavedení on-line kurzů pro seniory, které zaznamenávají u svých absolventů kladný ohlas, tudíž věřím, že si i tato forma přiblížení aktuálního dění na výtvarné scéně najde své příznivce. Nová situace, v které se naše společnost ocitla, nám kromě elementárního ohrožení a řady omezení nabízí také příležitost k novému přístupu ke světu i sobě samým, což si můžeme mj. vyzkoušet na nezvyklém pojetí výstavy uměleckých děl. Nicméně společným přáním naprosto všech je co nejdřívější návrat do režimu fungování, kde základem bude osobní setkávání, kontakt a interakce s lidmi napřímo. Konečně to je přece základním principem samotných komunitních center,“ zamýšlí se JUDr. Petr Lachnit, radní MČ Praha 5.