„Vzpomínky má každý z nás, jsou součástí naší identity. Jejich vybavování je pak pro člověka přirozenou duševní aktivitou. Stáří nám často přináší mnohé ztráty a vyprávění o tom, co jsme měli rádi, co jsme dělali, kým jsme byli, koho jsme potkali nebo v jakém prostředí jsme vyrostli, nám umožňuje podržet si svoji identitu, vědomí celistvosti a kontinuity našeho života,” začíná svoji dnešní úvahu JUDr. Petr Lachnit, radní MČ Praha 5.
Foto: Archiv Petra Lachnita
Popisek: Radní MČ Praha 5 JUDr. Petr Lachnit
Právě toto je důvodem, proč staří lidé rádi vzpomínají. V období, kdy ubývají síly a ztrácíme své blízké, naši sebeúctu a sebehodnocení udržují právě vzpomínky. To vše se musí odehrávat v interakci s druhými – ve vztahu. Právě naše okolí nám svým nasloucháním potvrzuje naši důstojnost, která je základem péče o člověka.
Nepochybuji, že velká část seniorů je díky cenové hladině (zejména nákladům na bydlení) a nízkým důchodům velmi vzdálená průměrným příjmům. Část z nich je bezpochyby odkázána na naší sociální pomoc včetně hospiců a obdobných zařízení.
Jenomže vedle těchto skupin je nejpočetnější skupina relativně mladých seniorů, kteří se čím dál více vymykají tradičnímu pojetí seniora jako roztomilé stařenky nebo stařečka, kteří žijí ve svém světě vzpomínek. Tito senioři žijí naší současností, ne minulostí. Zajímají se o naši současnost, zajímají se o politiku a mají své názory. Často se opírají o svou zkušenost, ale neuzavírají se do ní. Chtějí patřit do dnešní doby.
Jejich vzdělání, kultura i zájmy značně přesahují nabídku dnešního televizního nebo rozhlasového vysílání, úroveň našich médií. Jenom příjem a zpravidla velmi napjatý rodinný rozpočet jim nedovoluje aktivněji se účastnit kulturního života. V muzeích a na výstavách (tam, kde jsou pro ně výraznější slevy) tvoří většinu návštěvníků. Není divu, patří vesměs k vzdělanější a kulturnější části našeho národa. Jejich vzdělání bylo totiž širší, než je dnešní, stále se zvyšující specializace. Kdysi se užíval termín klasické vzdělání.
Není to generace, odchovaná dechovkou. Jsou odchováni Beatles, rockovou hudbou, studentskými revoltami šedesátých let. Elvisem Presleym, Ginsburgem a Kerouacem. Ti starší jazzem, a zejména swingem. Dobrou literaturou. Všimněte si na koncertech vážné hudby – netleskají mezi větami symfonie.
Mají svá léta, ale duchem jsou mladí. Pomáhejme jim udržovat jejich mladost. Součástí této pomoci jsou i jejich vzpomínky a vzpomínání.
Vzpomínkové – reminiscenční techniky jsou nedílnou součástí aktivizačních programů, které Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 nabízí svým seniorům. V době, kdy to pandemická opatření umožňují, podstupují i pravidelná setkání, zaměřená na trénování paměti, která probíhají v Komunitním centru Louka, Domě s pečovatelskou službou Zubatého nebo v Domě sociálních služeb Na Neklance (kde jsou součástí pravidelného aktivizačního programu během týdne).
Senioři mají možnost procvičit si krátkodobou paměť, která se s postupujícím věkem zhoršuje, ale i dlouhodobou, při které se využívají právě vzpomínky. Setkání se účastní menší skupinky seniorů a podle jejich potřeb a možností jsou zvoleny vhodné techniky. Domácí atmosféru pak dokresluje i káva nebo čaj. V neposlední řadě je nutné zmínit, že nejde jen o zlepšení celkové kondice seniorů, ale i o podporu komunitního života. Jde o setkávání, kdy se lidé mohou vzájemně podpořit, ale i obdarovat. A proto přijďte mezi nás, těšíme se na setkání s vámi.