V úterý 1. června bylo slavnostně otevřeno nové komunitní centrum v kostele Krista Spasitele na Barrandově. Před slavnostním otevřením komunitního centra v barrandovském kostele Krista Spasitele za přítomnosti titulárního biskupa Zdeňka Wasserbauera, vikáře Josefa Ptáčka a řady dalších hostů, proběhla slavnostní mše, celebrovaná biskupem Zdeňkem Wasserbauerem. Této slavnosti se zúčastnil také radní JUDr. Petr Lachnit, který přednesl při otevření komunitního centra krátké zamyšlení.
Popisek: Slavnostní otevření komunitního centra v kostele Krista Spasitele na Barrandově
Vážený pane biskupe, vážený pane vikáři, vážení farníci, vážení hosté,
když jsem v poprvé od faráře Josefa Ptáčka slyšel o stavbě nového kostela Krista Spasitele na Barrandově, vůbec jsem netušil, že se právě tato stavba stane jedním z nejlepších kulturních projektů v Praze 5.
Josef Ptáček a architekti stavby kostela pochopili toto architektonické dílo nikoli jako umělecko – technickou solitéru tyčící se mimo čas a prostor, nýbrž jako součást společenského organismu, tedy jako objekt vzniklý v příslušných historických, společenských, kulturních, sociálních a dalších souvislostech. Každá stavba se sice většinou rodí – obrazně řečeno – na prázdném papíru architekta a na zelené louce staveniště, nicméně ve vzduchoprázdnu nestojí: je článkem řetězu, jemuž říkáme historický vývoj v širokém slova smyslu. I z těchto důvodů řadíme významné architektonické projevy ke kulturnímu dědictví.
Kostel Krista Spasitele na Barrandově spolu s komunitním centrem má v pro nás nejen duchovní, ale i ryze dnešní a praktický význam – pomáhá totiž uvědomit si hodnotu místa, jeho identitu. A to je nadmíru důležité pro další rozvoj. Pro proces, o němž trefně hovořil (při projektování Zlatého Anděla) francouzský architekt světového významu Jean Nouvel: „Je nutné vrátit čtvrti její dřívější vznešenost a znovu zdůraznit její kvality, zastřené vrstvou prachu…“ A právě tato věta vystihuje podstatu nového kostela a zejména komunitního centra, které se dnes slavnostně otevírá.
Kostel Krista Spasitele je jednoduchý. Nemá ambice stát se symbolem moci. Možná proto je snadné vytvořit si k němu téměř přátelský vztah. Kostel působí laskavě, mile, skromně. Je takový, jaké kostely potřebuje dnešní církev na cestě k lidem a právě takovým vlídným dojmem působí i nové komunitní centrum.
Dnešní doba je posedlá vytvářením zisku. Téměř jako anachronismus pak působí lidé, kteří nechtějí dosahovat zisku, ale chtějí pomáhat druhým. Jejich jediným ziskem je vědomí obecné prospěšnosti. To je dokáže uspokojit a být pro ně dostatečnou odměnou. Připadá vám to jako pohádka? Není, můžete se přesvědčit na vlastní oči právě nyní, kdy bude otevřeno nové barrandovské komunitní centrum v kostele Krista Spasitele.
Závěrem mně dovolte popřát faráři Josefu Ptáčkovi a pracovníkům barrandovského komunitního centra v kostele Krista Spasitele mnoho zdaru v jejich nelehké, ale tolik potřebné a smysluplné činnosti.